Již několik let se zúčastňuji pietního aktu v Terezíně, který se koná každoročně začátkem měsíce května k uctění památky vězněných a zavražděných v tomto koncentračním táboře. Delší dobu mám v mysli určitý námět, který jsem se rozhodla nyní realizovat tímto příspěvkem. Blíží se opět květen a u nás v okrese opětovně přemýšlíme, kam na výlet. Již před několika lety jsme se rozhodli, že návštěvu tohoto pietního aktu spojíme ještě s něčím dalším. Pietní akt je tradiční záležitostí a tak jsme se dohodli, že jet v poledne domů je vlastně škoda. A tak již několik let po setkání s našimi vrcholnými představiteli a dalšími významnými hosty, kteří se přišli poklonit památce těch, kteří položili své životy za naši lepší budoucnost, máme vždy naplánovánu ještě odpolední cestu za nějakou pamětihodností našeho kraje. Jsem ráda, že nás jezdí hodně, autobus vypravený OV KSČM Louny je plný a mnohdy někteří musejí čekat v pořadí, zda se na ně dostane volné místo. Mám ráda historii a tak jsem jen uvítala, že každým rokem mohu navštívit společně s dalšími, kteří jsou obdobného myšlení jako já, významnou památku v Ústeckém kraji. No a o to se chci s Vámi podělit.

Nebudu zacházet daleko do historie těchto výletů, připomenu jen ty od r. 2014 a podělím se s Vámi i o fotografie z těchto návštěv. V r. 2014 jsme navštívili vodní hrad Budyně nad Ohří. Přestože je tento hrad blízko našeho okresu, pro mnohé to byla památka neznámá. Hrad měl několik zajímavostí: alchymistickou dílnu s možným zlatým pokladem, který se snad někde skrývá, vycpaného krokodýla, kterého si živého dovezl jeden z majitelů hradu v minulosti a kterému se říká „budyńský drak“ a také každého návštěvníka uvítá při vstupu do hradu vysoko v arkýři umístěná socha Kvasničky, strážce budyňského zlatého pokladu. Navíc byl hrad ve středu města v krásném upraveném prostředí a nemuseli jsme tak na hrad stoupat třeba po nějaké příkré cestě. Hrad je totiž v současné době přetvořen do podoby renesančního zámku.

V následujícím roce 2015 jsme přejeli pouze o několik set metrů dále, do města Terezín s jeho pevnostními stavbami, které byly do této doby rekonstruovány. Přestože jsem si myslela, že tato exkurze bude nezajímavá a že bude spíše určena pro pánské návštěvníky, kteří si rádi hrají na vojáčky, mýlila jsem se. Pevnost Terezín je jedna z mála dochovaných pevností takovéto velikosti, která byla v době panování Josefa II. (18. st.) plně samostatným a soběstačným vojenským systémem. Přestože se objekty postupně rekonstruují, viděli jsme již několik upravených expozic: Retranchement 5, Kavalír II, opevnění vč. bastionů a také ojedinělou vojenskou jízdárnu, která je v současné době opět využívána a bylo zde se na co dívat. Tedy až na ty koně, ti zrovna na jízdárně nebyli, ale viděli jsme je mimo tento objekt venku. Velice se nám všem také líbila kostýmová ukázka práce malé vojenské jednotky z doby Josefa II. No a takovou zajímavostí bylo to, že jsme si s průvodcem mohli vyjít až na „střechy“ této části pevnosti a z krátké vzdálenosti jsme pozorovali i místní raritu – lamy, které zde slouží jako přírodní sekačka trávy a také jako hlídači. Což bylo vidět, protože lamí samec z nás nespustil oči a neustále si hlídal svůj rajón, abychom mu tam nevstoupili.

V loňském roce 2016 jsme si naplánovali výlet na zámek v Roudnici nad Labem. Moc jsme se těšili, zámek měl pověst výstavné památky. Bohužel jaké bylo naše zklamání na místě, když jsme při exkurzi neviděli prakticky nic. Přestože byl zámek již přes patnáct let v majetku rodu Lobkowiczů, nebylo to znát. Jak jsme se dozvěděli, v rodině panují majetkové spory a velká část depozitáře je tak přestěhována jinam a zatím není zájem cokoliv měnit. Takže jsme si prohlédli alespoň něco málo z expozic a nahlédli jsme do sklepení původního hradu, kde byly uskladněny rekvizity dlouhodobě natáčeného zahraničního historického seriálu. Přestože se o této exkurzi nedalo říci, že byla zdařilá, ani nám to moc nevadilo. V den naší návštěvy bylo opravdu teplé, skoro letní počasí a tak jsme si hezky mohli prohlédnout město Roudnici a každý se dle svých potřeb rozeběhl na oběd do té či oné restaurace. Nakonec jsme byli všichni spokojeni a odjížděli jsme domů s tím, že se těšíme již na další rok, kdy snad budeme mít větší štěstí při výběru pamětihodnosti. Já doufám, že letos štěstí budeme mít, protože námětů máme několik a budeme se snažit vybrat ten nejlepší.

 

Ivana Malířová, členka Pléna OV KSČM Louny